Lookout tower Děčínský Sněžník The height of the lookout tower is 33 meters 153 steps At an altitude of 723 m above sea level. In 1864 built by František Antonín Thun Dresden architect Hänel originally trigonometric tower, with the development of tourism for a fee made available to tourists in 1936 for the first time in the territory of the then Czechoslovakia captured television signal (broadcast from the Olympic Games in Berlin) 1992 total reconstruction GPS: 50°47′35″ N. lat, 14°6′31″ E.

Vlčí jezero is an anthropogenic lake located near Děčínský Sněžník on the left side of the road between Maxičky and Sněžník, less than 4 km from Maxičky in the Děčín district. GPS: 50°48′33″N, 14°8′1″E.

The settlement of Maxičky (Maxdorf) was founded in 1671 by Maxmilian Thun, after whom it also got its name. Count Thun needed to build an economic base in the area for the management of forests in particular. At that time, there was a manor called Papert above Horní Žleb, which did not belong to the Thuns, and its inhabitants interfered unjustifiably in the management of the area, especially by poaching. GPS: 50°48′39″N, 14°10′57″E.

Vesnička u hranic s Německem, obklopená pískovcovými skalami. Uprostřed vsi je několik rybníků. Přes hranice vede krásná trasa na Vyhlídku Grenzplatte.

Kristin Hrádek (německy Christianenburg) je malé lovecké sídlo z 18. století, nacházející se na hranici Čech a Saska nedaleko Děčína a Vysokého (Děčínského) Sněžníku. V minulosti sloužil mnoha různým účelům, od letního sídla knížecí rodiny přes lovecký zámeček využívající okolní bohaté honitby až po hotýlek a restauraci provozované do počátku 21. století. V několika posledních letech byl již objekt mimo provoz a pomalu začínal chátrat. V roce 2009 odkoupila od posledního majitele Lesů ČR celý areál společnost Kristin Hrádek, která se pustila do komplexní rekonstrukce areálu s cílem obnovit pro vás hotelový provoz a restauraci. Adresa: Maxičky 30, 405 02 Děčín XVIII, GPS: 50°49′31.656"N, 14°6′55.549"E, Hotelová recepce, tel. +420 734 684 209

Obec Tisá je bránou k romantickému kraji Labských pískovců. V centru obce návštěvníky přivítá pozdně barokní kostel sv. Anny, od kterého vede přímá cesta do Tiských stěn. Zavede nás do fantastického skalního města s mnoha bizarními pískovcovými útvary. Dnes je celá oblast rájem turistů i horolezců, pro které je zde 113 registrovaných lezeckých cest. Vedle Malých a Velkých stěn se severně od Tisé nalézají méně navštěvovaná skalní města - Ostrovské a Rájecké skály. Tisá se nachází v chráněné krajinné oblasti " Labské pískovce" 20 km od krajského města Ústí nad Labem. Obec leží v Děčínských stěnách, známých jako Českosaské Švýcarsko, ve výšce 550 m.

Komáří hůrka (807 m), německy Mückenberg, Mückentürmchen, je hora, na kterou vede sedačková lanovka z Bohosudova, poutního místa nacházející ho se poblíž Teplic. Vrchol je významná dominanta hřebenu Krušných hor. Na vrcholu stojí hotel s charakteristickou věží, podle které se oblast nazývá také Komáří vížka. U hotelu je parkoviště zhruba pro 10 automobilů, vede k němu asfaltová silnice jako odbočka spojky mezi Horní Krupkou a Fojtovicemi. Důlní činnost zanechala ve zdejší krajině nesmazatelné stopy. Komáří vížka pod svým povrchem ukrývá řadu starých štol a v celém svahu pod ní je možné objevit pinky, zavalené doly, pozůstatky po důlní činnosti. Pro horníky byla na vrcholku postavena zvonice, odkud se do kraje oznamoval začátek a konec pracovní doby. GPS: 50°42′24″ s. š., 13°51′24″ v. d.

Lyžařské středisko Zadní Telnice je lyžařské středisko v Krušných horách, nacházející se v obci Telnice v Ústeckém kraji. Jeho součástí je 9 sjezdovek různé obtížnosti o celkové délce 4,2 kilometru. Počátky lyžařského střediska sahají do období před první světovou válkou. V roce 1965 se stalo prvním rekreačním střediskem v Československu a východní Evropě používajícím umělé zasněžování. K roku 2007 bylo jeho součástí 9 sjezdovek různé obtížnosti o celkové délce 4,2 kilometru. Mezi zdejší sjezdovky patří například Cvičná louka, Meva, Macháček, Turistická či Slalomák, které jsou obsluhovány šesti vleky a jednou sedačkovou lanovkou. V okolí je též rozsáhlá síť běžkařských tras (strojově upravovaných i neupravovaných), mezi něž patří i Krušnohorská lyžařská magistrála.

Na východním okraji města byl roku 1913 vybudován tzv. památník připomínající vítězství spojeneckých vojsk za napoleonské bitvy roku 1813. Návrh pomníku je od architekta Julia Schmiedela z Prahy, sochu lva vytvořil sochař Adolfa Mayerla. Stavbu památníku realizoval stavitel Antonín Plass ze sousedních Chabařovic. Fresky kopule stropu slavnostní síně uvnitř památníku jsou pak dílem Karla Krattnera. Slavnostního otevření pomníku se zúčastnil mimo jiné arcivévoda Karel František Josef Habsburský, budoucí císař Karel I., jeho vrchní komoří [Zdenko Lobkowicz|princ Lobkovic], nebo zemský místodržící hrabě Thun. Koncem druhé světové války byl památník poškozen stíhačkami, které si ze sochy lva na jeho vrcholu udělaly terč. V důsledku tohoto poškození začalo do tělesa sochy po čase zatékat a hrozilo její zřícení. Proto již roku 1973 byly místními dobrovolníky provedeny základní opravné práce. Celkové rekonstrukce se památník dočkal až roku 1993, kdy došlo k opravě tělesa a následně roku 1997 k opravě vnitřních fresek. Dnes je památník chloubou obce a hojně navštěvovanou památkou. Každoročně se u něj konají pietní akce k uctění vojáků padlých v bitvě 1813.

S fenoménem "saské renesance" na Benešovsku, Českokamenicku, Děčínsku a Ústecku je neoddělitelně spojen šlechtický rod Salhausenů, který k nám přišel z Míšně v roce 1515, téhož roku získal inkolát a byl přijat mezi českou šlechtu. Synové Jiřího ze Salhausenu Bedřich, Jan a Volf zprvu žili společně, v roce 1522 se však rozdělili a v Benešově nad Ploučnicí setrval pouze Bedřich, který si zde během tří let vystavěl první vlastní sídlo, dnešní tzv. Horní zámek. Od roku 1540 ve své stavební aktivitě pokračoval a souběžně s přístavbou nového sídla stavěl pro syna Jana Dolní zámek ozdobený bočními renesančními štíty ve tvaru "oslího oblouku" a třípatrovou hranolovou věží před jižním průčelím. Jeho bratr Bedřich mladší žil později na Horním zámku a Janovi synové Antonín a Volf na Dolním zámku. Kolem roku 1578 si Volf nechal přistavět při Dolním zámku vlastní renesanční palác, tzv. Volfovo křídlo. Tím byla stavební aktivita Salhausenů v Benešově nad Ploučnicí ukončena. V průběhu následujících let oba Benešovské zámky získávají noví majitelé, ale už nikdy nebyly sídlem panství, čímž se vzácně vyhnuly účelovým módním přestavbám. Dolní zámek byl zpřístupněn v roce 1961 a naštěstí jej vážněji neohrozil ani požár v prosinci 1969, který citelně zasáhl etnografickou expozici Národního muzea. Horní zámek byl díky systematickému úsilí památkářů zpřístupněn po celkové rekonstrukci v roce 1999. Jedinečnou renesanční podobu obou zámeckých objektů citlivě doplňují zdejší expozice dobového nábytku, porcelánu, zbraní, obrazů a grafik i uměleckých řemesel, evokující život drobné šlechty na panském sídle v 16. a 17. století. Na zámeckém nádvoří je umístěna kopie sochy Tritona od holandského mistra Adriana de Vries.

Jiřetín pod Jedlovou (původní a něm. název Sankt Georgenthal) je obec (dřívější město) na severní straně Lužických hor, v okrese Děčín, v Ústeckém kraji. Obec tvoří kromě městečka ještě osady Lesné, Rozhled a Jedlová. PSČ obce je 407 56 vyjma části Jedlová, která má PSČ 408 01. V roce 1587 byla Jiřetínu udělena císařem Rudolfem II. plná městská práva. V roce 1998 získala obec titul Vesnice roku. Jiřetín leží v nadmořské výšce 458 m n. m. pod Křížovou horou (563 m n. m.), na kterou byla roku 1764 zřízena křížová cesta, a v roce 1796 kaple. V obci je od roku 1874 ženský klášter Kongregace dcer Božské lásky. Na většinu území obce zasahuje CHKO Lužické hory. Jiřetín pod Jedlovou má statut městské památkové zóny od roku 1992. Poblíž obce se nachází zřícenina hradu Tolštejn a třetí nejvyšší vrchol Lužických hor Jedlová. Na západním okraji obce, u silnice směr Děčín, se nachází štola Jan Evangelista. Obec je významným střediskem zimních sportů. Dominantou Jiřetína je křížová cesta, vedoucí na Křížovou horu nad obcí. Roku 1699 zde byl vztyčen dřevěný kříž. O založení křížové cesty se zasloužil jiřetínský farář Gottfried Ließner. V roce 1759 dal postavit jedenáct zděných rokokových výklenků a dřevěnou kapli nad 12. a 13. zastavením. Poslední čtrnácté tvořila kaple Božího hrobu. Dřevěná kaple Povýšení svatého Kříže byla 4. prosince 1779 zničena vichřicí. Základní kámen zděné kaple byl položen v roce 1783. V roce 1796 byla kaple dokončena a vysvěcena. V roce 1842 byla Křížová cesta upravena stupni a v roce 1847 vzniklo vstupní schodiště.

Pohled z jedné našich nejhezčích rozhleden, 774m vysoké Jedlové (německy Tannenberg) na Děčínsku. O její výstavbu se zasadila sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy. V roce 1888 vyznačili členové tohoto spolku na Jedlovou značenou turistickou cestu a o rok později zde postavili turistickou chatku. Kamenná rozhledna vysoká 29m byla vystavěna v letech 1890-91 podle projektu Varnsdorfského stavitele ing. Stolze. V září 1890 byla stavba zadána staviteli Eiseltovi z Krásné Lípy. Stavebním materiálem byl znělec, na římsy a překlady oken byly použity cihly. K užívání veřejnosti byla rozhledna za 5.200 zlatých předána 14. září 1891 za účasti dvou tisícovek lidí. Současně byl vedle věže zprovozněn hostinec, který zde nechal postavit majitel panství kníže Kinský. Jedlová se tak stala cílem mnoha turistů. Zvláštností této rozhledny bývala lucerna, jejíž světlo v noci sloužilo jako maják pro celé okolí. Od roku 1943, kdy z Jedlové odešli poslední obyvatelé, však rozhledna stejně jako hostinec chátraly. V 50. letech pak byly oba objekty uzavřeny. Když se pak během 60. let zřítilo schodiště rozhledny, byl už výstup na vyhlídku zcela nemožný. Jistou šancí na oživení rozhledny a hostince byly snahy lyžařského oddílu Slovan Varnsdorf, ale ani další iniciativy z poloviny 70. let k záchraně nevedly. V říjnu 1981 byl navíc v sousedství rozhledny vztyčen železný stožár televizního převaděče (v roce 1997 pak ještě 49m vysoká nevzhledná ocelová konstrukce radiokomunikačního stožáru). Neúspěšný byl v té době i projekt rekonstrukce od Vladimíra Hozáka z let 1982-83. Počátkem devadesátých let Jedlovou navštívil podnikatel Josef Krejčí a rozhodl se, že rozhlednu opraví, což se mu s pomocí oddílu Slovan Varnsdorf a města Jiřetín pod Jedlovou povedlo. Dne 3. července 1993 byla opravená rozhledna opět slavnostně zpřístupněna veřejnosti. Během oprav, 22. března 1993, byla rozhledna zapsána do památkového fondu Státního ústavu památkové péče. Rekonstrukce restaurace (s možností ubytování) byla dokončena o dva roky později. Uvedení do provozu proběhlo 25. srpna 1995. U příležitosti 105. výročí existence vyhlídkové věže v září 1996 byl opraven také pomník Friedricha Schillera.

Vlčí Hora (německy Wolfsberg) je vesnice, část města Krásná Lípa v okrese Děčín. Nachází se při jižním úpatí stejnojmenného kopce asi 4 km na severozápad od Krásné Lípy. Na táhlém hřbítku na vrcholu stojí cihlová čtyřboká věž rozhledny z roku 1889, kterou postavil Horský spolek pro nejsevernější Čechy (český překlad) pod vedením tehdejšího předsedy MUDr. Johanna Hilleho. Původní rozhledna byla vysoká 12 metrů, současná rozhledna měří 19 metrů a k prosklenému hornímu výhledu vede 66 schodů. Izolovaná poloha rozhledny umožňuje téměř kruhový rozhled na České Švýcarsko, Saské Švýcarsko, Lužické hory, Labské pískovce nebo Krušné hory. GPS: 50°56′23″ s. š., 14°27′55″ v. d.

Rudolfův kámen (německy Rudolfstein) zvaný také Ostroh je 484 metrů vysoký pískovcový kopec v Českosaském Švýcarsku. Leží severně od Jetřichovic, odkud na něj přes Mariinu vyhlídku a Vilemíninu stěnu vede evropská dálková trasa E3 mající podobu červené turistické značky a dále pokračující k Malé Pravčické bráně a Pravčické bráně. Od roku 1824 nese vrchol jméno Rudolfa knížete Kinského, který v tomto roce skálu navštívil a později zde nechal vybudovat přístřešek. GPS: 50°52′16″ s. š., 14°24′3″ v. d Penzion Tokáň se nachází na křižovatce turistických cest a cyklostezek uprostřed lesů Národního parku České Švýcarsko. Je proto velmi oblíbeným cílem výletníků s dětmi, turistů i cyklistických nadšenců, kteří zde naleznou posezení, odpočinek a občerstvení.

Zděná rozhledna Tanečnice je nejseverněji položenou rozhlednou v České republice. Stojí na stejnojmenném kopci západně od Mikulášovic na Děčínsku. Vrch byl pojmenován podle pradávné pověsti, která pravila, že na tento vrch chodívala tančit a tak svádět myslivce překrásná mladá dívka - tanečnice. Tato pověst však není nikde písemně doložena. Již ve 30. letech 19. stol. zde stávala dřevěná vyměřovací věž. Když dosloužila svému účelu, rozhodli se členové mikulášovického Okrašlovacího a horského spolku vybudovat na Tanečnici dřevěnou 26m vysokou rozhlednu. Její výstavba proběhla v roce 1886. Ve stejném čase v sousedství rozhledny vznikla malá restaurace hostinského Thomase Pilze. Rozhledna sloužila do roku 1903, kdy ji zničila vichřice. Krátce nato zahájil spolek práce na stavbě nové rozhledny. Vybral projekt místního stavitele Scholze a s finanční podporou hraběte Františka Václava Salma z Reifferscheidtu nechal vystavět 26m vysokou věž (prvních 10m výšky věže má podobu granitového podstavce). Dne 28. května 1905 byla rozhledna slavnostně otevřena a pokřtěna jménem bývalého německého kancléře Bismarcka. Několikrát přestavovaná chata, zvaná “Chaloupka strýčka Toma“, vyhořela v květnu 1946. V letech 1949 – 1959 byla rozhledna v zakázaném pohraničním pásmu a tudíž veřejnosti nepřístupná. Poté byla opravena a vedle postaven malý občerstvovací stánek, rovněž byla zastřešena letní veranda s lavicemi a stoly. V roce 1978 zde začali občané Mikulášovic budovat nové základy ke stavbě srubové chaty Koliba, která zde stojí dodnes. V 70. letech 20. století byla věž při rekonstrukci spásána ocelovými pruhy. V roce 2004 a 2005 oslavila rozhledna, která se těší velkému zájmu návštěvníků, 100 let od položení základního kamene resp. jejího otevření. Místní si věž tak oblíbili, že se dokonce dostala do znaku městečka.

Národní přírodní památka Pravčická brána (německy Prebischtor) je skalní brána vzniklá v kvádrových pískovcích křídového stáří. Nachází se na území Národního parku České Švýcarsko (od 9. 4. 2002 v první zóně NP České Švýcarsko), asi 3 km severovýchodně od obce Hřensko v okrese Děčín. S rozpětím 26,5 metrů a výškou 16 metrů se jedná o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Je jedním z nejnavštěvovanějších míst a zároveň symbolem Národního parku České Švýcarsko, pod jehož správu patří. Chráněné území zahrnuje nejen samotnou pískovcovou bránu, ale i okolní skalní masivy a z části zastavěnou plochu (zámeček Sokolí hnízdo). Pravčická brána náleží kromě NP České Švýcarsko také k Ptačí oblasti Labské pískovce. GPS: 50°53′1,09″ s. š., 14°16′52,61″ v. d.

Jednou z nejznámějších atrakcí Českého Švýcarska jsou soutěsky na říčce Kamenici. Vznik této krajiny začal před mnoha milióny let na dně moře. Po jeho ustoupení začaly krajinu přetvářet přírodní procesy, které působí neustále. Dlouhou dobu byla oblast kolem Kamenice težko přístupná a svým tajemnem lidi spíše odrazovala. Až na konci 19. století byla oblast prozkoumána a upravena za účelem turistiky. Jízda soutěskami je možná v obou směrech na dvou úsecích – Edmundové a Divoké. Soutěsky jsou přístupné pouze plavbou ve člunu. Mají podobu skalnatého kanonu se strmými, často kolmými stěnami, vysokými 50 – 150 metrů. Některé části skal se v dávné minulosti utrhly a sesuly na dno soutěsky. Mnohé skalní věže mají zajímavé tvary (Skalní rodina, Strážce aj.) Převozník pohání lodičku bidlem, stejně jako tomu bylo v době vzniku této atrakce. V průběhu plavby podává výklad o historii a současnosti soutěsek, popisuje roztodivné skalní útvary – tzv. obyvatele soutěsek. Edmundova (Tichá) soutěska měří 960 m, Divoká 450m. Jízda trvá v Edmundově soutěsce asi 20 minut, v Divoké pak 15 minut.

Plavecký areál Děčín je jedním z nejmodernějších rekreačně sportovních komplexů v České republice. V letní části areálu najdete plavecké bazény o délkách 50 a 25 m, rekreační bazén, brouzdaliště, občerstvení a rozsáhlé travnaté plochy. Krytá část nabízí bazén 25 m, dětský výukový bazén, 3 tobogány, vodní hřib, divokou řeku, dnový rošt, chrliče, dětskou říčku, masážní trysky, 2 whirlpooly, dětské brouzdaliště a restauraci. Kontakt Plavecký areál Děčín, Oblouková 1400/6, 405 02 Děčín, Tel.: +420 412 704 211

Zámek Děčín je hrad přestavěný na zámek v Děčíně na pískovcové skále na pravém břehu Labe nad soutokem Labe a Ploučnice. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Na dnešní zámecké skále již v 10. století vybudovali Přemyslovci dřevěné hradiště sloužící jako správní a obranné středisko. Ve 13. století byl místo hradiště vybudován gotický kamenný hrad na kontrolu lodí plujících po Labi. Rod z Bünau přestavěl v 16. století hrad na renesanční zámek. Po třicetileté válce odmítl Rudolf z Bünau přestoupit ke katolické víře, odešel do Saska, a zámek prodal v roce 1628 Kryštofu Šimonu z Thunu. Thunové ho přestavěli na barokní zámek, obklopený zahradami, a v 18. století do klasicistní, dnešní podoby. V majetku rodiny Thunů byl až do roku 1932, kdy ho prodali z finančních důvodů československému státu a přesídlili do Jílového.Státem zde byla zřízena kasárna. Ta v areálu zámku přetrvala až do roku 1991. V současnosti prochází celý areál náročnou rekonstrukcí. K zámku vede přístupová cesta Dlouhá jízda – ve skále vytesaná silnice ohraničená z obou stran vysokými zdmi. Zámecké zahrady a parky zasahují i pod skálu, kterou je jako součást cesty parkem prokopán krátký skalní tunel pokračující řetězovou lávkou přes Mlýnský náhon. GPS: 50°46′44,45″ s. š., 14°12′33,07″ v. d.

Kaňon Labe je národní přírodní rezervace, vyhlášená Ministerstvem životního prostředí ČR v roce 2010. Nachází se v Ústeckém kraji u Děčína. Důvodem ochrany jsou přirozené lesní porosty na pravém svahu kaňonu řeky Labe tvořené především acidofilními a květnatými bučinami, suťovými lesy a bory a tvořícími biotop vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů; geomorfologicky ojedinělý útvar pravého svahu kaňonu řeky Labe tvořeného formami pseudokrasového reliéfu v kvádrových pískovcích svrchní křídy vyskytujícími se zde především v podobě rozsáhlých skalních stěn, věží a složitě členěných hřbetů, suťových polí, soutěsek a jeskyní, se specifickými rostlinnými a živočišnými společenstvy. Péčí o území je pověřena správa CHKO Labské pískovce (od 1972).

Rájec (německy Raiza) je osada a základní sídelní jednotka obce Tisá v okrese Ústí nad Labem ležící v nadmořské výšce 485 m. Nachází se asi 2,6 km severo-severozápadně od Tisé. GPS: 50°48′21″ s. š., 14°1′1″ v. d.

Nejseverněji položená synagoga v Čechách. Židovská obec Děčín, Žižkova 4, 405 02 Děčín

Zoologická zahrada byla otevřena na jaře roku 1949. Založena však byla již o rok dříve. Vznikla z iniciativy skupiny milovníků zvířat, kterou kolem sebe soustředil podmokelský obchodník a zoolog Ludvík Grác. Vybralo se pro ni úžasné místo v překrásném prostředí lesoparku na Pastýřské stěně, kde v letech 1919 - 1925 provozovala podmokelská Pilzova divadelní společnost lesní divadlo, a kde v roce 1936 vystavěl Horský spolek pro České Švýcarsko mládežnickou ubytovnu. Ta se později stala sídlem správy zoo i několika teplomilných druhů zvířat.